Akademie NAdání

"Kdysi jsem i já byl nadaný. Trvalo mi to dlouho, ale nakonec jsem se z toho dostal …"  (neznámý autor)

Problematika mimořádně nadaných dětí teprve začíná být akceptována jako oblast, jíž by měla být věnována zvýšená péče. Podle názorů mnohých laiků i odborníků je péče o nadané prestižní záležitostí, která podporuje elitářství. Skutečností ovšem je, že tyto děti jsou mnohem ohroženější v psychickém vývoji a v sebeprosazení v dospělosti než děti průměrné či dokonce podprůměrné. Vysoké nadání bývá totiž spojeno s extrémností v různých aspektech prožívání a chování. Většina těchto dětí i jejich rodin pociťuje své nadání spíše jako hendikep než jako výhodu.

Mimořádně nadané děti a zejména děti "dvakrát výjimečné" (tj. nadané děti s nějakým hendikepem – např. specifickými poruchami učení, poruchou pozornosti a aktivity, Aspergerovým syndromem, emočními poruchami) většinou nemohou ve svém okolí najít nikoho, kdo by jim porozuměl a pomohl. Spojení vysokého nadání s deficitem v některé oblasti je pro mnoho lidí nepochopitelné.

Značným přínosem je pro tyto děti zejména možnost setkávání a navazování přátelských vztahů s dětmi podobných schopností i obtíží, k němuž jinde téměř nemají šanci. I během relativně krátké doby jsou pak patrné u mnoha dětí pozitivní změny v učení, v chování, v prožívání, sebehodnocení a komunikaci.